Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

otrad 


Záhada zlatodolu - Představení knihy Zuzany Koubkové

58 fotek1 video27.5.2017- zobrazení
Dostalo se mi té cti a zároveň nevděčného úkolu promluvit o nové knize Záhada zlatodolu od paní spisovatelky Zuzany Koubkové. Cti proto, že předešlá díla paní spisovatelky známe a jsou dobrá. V tomto čerstvém díle vytvořila příběh, situovaný do míst, která důvěrně známe a že se jí to povedlo je téměř jisté. Něvděčnost úkolu vidím v tom, že mám mluvit o díle, které je nové a zároveň vím, že přítomní na proslovech tohoto druhu milují zejména konec. Řečí je v televizi a vlastně všude okolo víc než dost. A vyprávět Vám pointu také nejde, protože by si už tu knihu, která je vlastně detektivním příběhem, málokdo koupil. Mohu však alespoň naznačit, že vrahem není zahradník.
Chci se zmínit o něčem jiném. Paní spisovatelka má v doslovu trochu obavu z toho, zda čtenář přijme její autorskou licenci s osobami, které jsou sice namnoze autentické, ale někdy také ne. Tento román však není historickou prací, ale beletrií, která je do dávné historie zasazena, což je přeci jen trochu jiné. Domnívám se, že tyto obavy nejsou na místě. Je-li román dobrý, jsme strženi dějem, zápletkou, myšlením postav a občas okouzleni prostředím, kam nás autorka zavedla. Používá zhusta i výrazy, které již namnoze v řeči dneška neznáme, které však pro lidi té doby byly běžné. Neuškodí, když si to připomeneme a navíc to příběhu dodává neopakovatelné kouzlo.
Další věcí, která se stává je to, že si o jisté době vytvoříme určitou představu a s tou často vydržíme až do smrti. Mluvím zde o tom, co vynikajících děl bylo v minulosti inspirováno vymyšlenými podvrhy Rukopisů. Všimněte si, jak jsme determinováni tím, že naše generace musela v rámci povinné školní četby louskat díla Aloise Jiráska, kde list padal ze stromu na tři stránky, nejlepšími lidmi byli Slované, najmě my Čechové a prototypem ušlechtilosti byl bratr hejtman Žižka a jeho hordy loupežníků, pardon, v porovnání se zlotřilými Němci ušlechtilými bojovníky za ideál rovnosti. Dokonce se našli myslitelé tvrdící, že byli vlastně prvními komunisty, což mělo být nejvyšší možné ocenění, jen s tou vírou to soudruzi husité ne zcela zvládli. Ještě dnes se bezpochyby najde vlastenec, který si zlostí odplivne, slyší-li rouhavé řeči o tom, že to bylo trochu jinak. A taky že bylo, ale jednou řečené příběhy si již žijí vlastními životy a v podstatě je jedno, jak to bylo doopravdy. Kdo může dokázat, že příběh této knihy se nikdy nestal, nebo se stal úplně někde jinde a někomu jinému. Důležité je, že podobná díla vytváří určité povědomí o dějinách našeho domova, zabydlují ho lidmi, kteří jsou v postatě ve svých tužbách a hříšnosti stále stejní, seznamuje nás se životem předchozích generací a s tím, že na něco ve svém životě i díle navazujeme, zlidšťují ho věčnými příběhy o lásce a smrti, co víc lze chtít? Co je vlastně pro život důležitější? Nakonec i dílo Aloise Jiráska splnilo poptávku doby a pomohlo utvořit podmínky pro další rozvoj samostatného státu. Ani dnes není mnohdy pravdou to, co se za ní vydává.
Přeji tedy, a mluvím jistě za většinu přítomných, této knize mnoho zaujatých a spokojených čtenářů a myslím, že pokud ten příběh vezme někdo doslova, nic tak hrozného se nestane, pokud ho inspiroval a zaujal. Pokud se někdo rozčílí nad nepravděpodobností příběhu či nad historickou nepřesností, ať si pustí televizní zprávy.

Zdeněk Otradovec

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.